Rozhovor s Markem Vávrou, majitelem Zámeckého pivovaru Frýdlant

Pane Vávro, lidé se nás ptají, odkud jste. Narodil jste se ve Frýdlantu, v Liberci či v Praze?

Jsem rodilý Liberečan, narodil jsem se 7. června 1975, v Liberci jsem celý život, vyjma studia na vysoké škole v Praze.

Co jste studoval, pivovarnictví?

Ne. Střední školu jsem ještě absolvoval v Liberci, mám stavební průmyslovku. Maturoval jsem v roce 1993 a následně šel za svým koníčkem – geologií – na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Tam jsem si po roce uvědomil, že jsem víc technicky zaměřený a že mě pracovně tento obor nenaplní. Vrátil jsem se zpět ke stavařině a šel na Stavební fakultu ČVUT do tehdy velmi se rozvíjejícího oboru informačních technologií. Zároveň jsem v tomto oboru začal i podnikat.

Pokud dobře počítám, jednalo se o rok 1994, jak tehdy vypadalo podnikání v IT?

Tehdy se mohutně budovaly sítě. Mobilní, páteřní, počítačové a lidé se pomalu seznamovali s internetem. Například tehdy student Lukačevič udělal první rozcestník webových stránek a nazval jej Seznam (úsměv), byla to zajímavá doba. Následně přišel bom  mobilních sítí, začínaly WIFI sítě, mobilní telefony se začaly prodávat ve velkém koncovým uživatelům. Stolní počítače se sestavovaly a notebooků bylo málo a stály statisíce. V té době jsem přerušil ve čtvrtém ročníku studium, a podobně jako řada spolužáků jsem se vrhl do víru podnikání a již se na „vejšku“ nevrátil. Chyběla k tomu motivace, protože praktičtí vyučující měli mnohdy stejné nebo horší znalosti než jejich studenti. Nutno podotknout, že dnes už to tak není.

A jak jste dostal k pivovarnictví?

Ve chvíli, kdy se trh s počítači zaplnil a pc-sítě všechny firmy zavedly, tak má firma začala zabývat vzděláváním. Nejdříve v  oboru a následně  se přidávaly rekvalifikace navazujicí – například obráběcí stroje řízené počítači tak zvané CNC. No a v té době jsem hledal  nějaké obdobné školení v oboru pivovarnickém u konkurenčních firem a žádné jsem nenašel. Uvědomil jsem si, že když žádná taková škola není a sládkové jsou v předdůchodovém věku, tak je to díra na trhu školení i na trhu práce. Tak vznikla škola sládků ve Frýdlantě. Navíc zachraňovat jenom budovy a dělat tam muzea není opravdovou záchranou kulturního dědictví, je třeba zachraňovat i řemeslně znalosti našich předků a to právě naše škola dělá – předává znalosti lidí, kteří se učili pivovarskému oboru ještě od mistrů oboru z první republiky.

Jak to stíháte společně s rekonstrukcí pivovaru? Máte rodinu?

(úsměv) Ano mám. Mám skvělou ženu, jsme spolu už osmnáct let, ženatý jsem od roku 2005. Máme čtyři malé děti ve věku dva, pět, sedm a devět let. Není jednoduché vše zvládnout, ale babičky nám moc pomáhají a manželka mi pomáhá i ve firmě, má za to můj obdiv. Ale pokud opravujete tak krásný areál z úplné ruiny a rodina vám je oporou, tak vás to naplňuje a dává vám to sílu. Zachraňujete něco pro další generace a zároveň dáváte svým dětem příklad do života.

Celý článek najdete zde:
http://www.frydlantsko.eu/2016/05/20/rozhovor-pivovar-frydlant-marek-vavra/

Share This