Rozhovor s Markem Vávrou, majitelem Zámeckého pivovaru Frýdlant

Pane Vávro, lidé se nás ptají, odkud jste. Narodil jste se ve Frýdlantu, v Liberci či v Praze?

Jsem rodilý Liberečan, narodil jsem se 7. června 1975, v Liberci jsem celý život, vyjma studia na vysoké škole v Praze.

Co jste studoval, pivovarnictví?

Ne. Střední školu jsem ještě absolvoval v Liberci, mám stavební průmyslovku. Maturoval jsem v roce 1993 a následně šel za svým koníčkem – geologií – na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Tam jsem si po roce uvědomil, že jsem víc technicky zaměřený a že mě pracovně tento obor nenaplní. Vrátil jsem se zpět ke stavařině a šel na Stavební fakultu ČVUT do tehdy velmi se rozvíjejícího oboru informačních technologií. Zároveň jsem v tomto oboru začal i podnikat.

Pokud dobře počítám, jednalo se o rok 1994, jak tehdy vypadalo podnikání v IT?

Tehdy se mohutně budovaly sítě. Mobilní, páteřní, počítačové a lidé se pomalu seznamovali s internetem. Například tehdy student Lukačevič udělal první rozcestník webových stránek a nazval jej Seznam (úsměv), byla to zajímavá doba. Následně přišel bom  mobilních sítí, začínaly WIFI sítě, mobilní telefony se začaly prodávat ve velkém koncovým uživatelům. Stolní počítače se sestavovaly a notebooků bylo málo a stály statisíce. V té době jsem přerušil ve čtvrtém ročníku studium, a podobně jako řada spolužáků jsem se vrhl do víru podnikání a již se na „vejšku“ nevrátil. Chyběla k tomu motivace, protože praktičtí vyučující měli mnohdy stejné nebo horší znalosti než jejich studenti. Nutno podotknout, že dnes už to tak není.

A jak jste dostal k pivovarnictví?

Ve chvíli, kdy se trh s počítači zaplnil a pc-sítě všechny firmy zavedly, tak má firma začala zabývat vzděláváním. Nejdříve v  oboru a následně  se přidávaly rekvalifikace navazujicí – například obráběcí stroje řízené počítači tak zvané CNC. No a v té době jsem hledal  nějaké obdobné školení v oboru pivovarnickém u konkurenčních firem a žádné jsem nenašel. Uvědomil jsem si, že když žádná taková škola není a sládkové jsou v předdůchodovém věku, tak je to díra na trhu školení i na trhu práce. Tak vznikla škola sládků ve Frýdlantě. Navíc zachraňovat jenom budovy a dělat tam muzea není opravdovou záchranou kulturního dědictví, je třeba zachraňovat i řemeslně znalosti našich předků a to právě naše škola dělá – předává znalosti lidí, kteří se učili pivovarskému oboru ještě od mistrů oboru z první republiky.

Jak to stíháte společně s rekonstrukcí pivovaru? Máte rodinu?

(úsměv) Ano mám. Mám skvělou ženu, jsme spolu už osmnáct let, ženatý jsem od roku 2005. Máme čtyři malé děti ve věku dva, pět, sedm a devět let. Není jednoduché vše zvládnout, ale babičky nám moc pomáhají a manželka mi pomáhá i ve firmě, má za to můj obdiv. Ale pokud opravujete tak krásný areál z úplné ruiny a rodina vám je oporou, tak vás to naplňuje a dává vám to sílu. Zachraňujete něco pro další generace a zároveň dáváte svým dětem příklad do života.

Celý článek najdete zde:
http://www.frydlantsko.eu/2016/05/20/rozhovor-pivovar-frydlant-marek-vavra/

Share This

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close